Cesta do otroctví II.

Málokdo dnes vzpomene, že když si dovolil Václav Klaus za tichého souhlasu svého předchůdce podrobit českou ekonomiku „šokové terapii“, volil jakousi „portugalskou cestu“ přestavby národního hospodářství. Navzdory zapřísahání bývalého komunistického premiéra Miroslava Adamce, který žádal při předávání státní pokladny Václava Havla: „Nedopusťte rozval ekonomiky!“, zrušili a ZASYPALI!  doly na Ostravsku, rozprodali hutě zahraničním investorům, kteří je dílem zrušili, dílem drasticky omezili výrobu. O osudu československé výroby zbraní rozhodl již dříve Václav Havel svým proslulým moratoriem na vývoz zbraní, jímž fakticky podrazil ocelářství v zemi.

Samostatnou, avšak ukázkovou kapitolou privatizace bylo vytunelování československých bank za vlídného dozoru ministerstva financí, zprvu pod vedením ministra financí Václava Klause, později pod vedením Ivana Kočárníka, ministra financí ve vládě Václava Klause. Byl to právě Ivan Kočárník, který „oddlužil“ o své vůli Českou spořitelnu 3.7 miliardami a Českou pojišťovnu 4 miliardami Kč z veřejných peněz, aby mohly být bez dluhů předány zahraničním majitelům. Toto schéma se opakovalo u všech privatizovaných bank. Například při odchodu generálního ředitele KB do důchodu, byl údajný účetní schodek podle dobového deníku „Špígl“ 60 miliard Kč. Vzápětí byl pan bývalý generální ředitel KB zvolen senátorem – vděční voliči na Praze 1 dobře vědí proč… Je dobré si zavzpomínat, jak dva američtí manažeři najatí Tatrou Kopřivnice za plat 200 tisíc USD ročně přivedli během roku firmu na buben. Stejný osud potkal Aero Vodochody, které prodala vláda firmě BOEING z USA a po roce ji koupila zpět s 1,1 miliardy dluhu a tak nevýhodnou smlouvou na opravy amerických vrtulníků „Sikorski“, že cena za opravu nepokryla ani cenu potřebného materiálu. Též je vhodné  připomenout osud českého radaru TAMARA,  jehož prodej byl „suverénní  České  republice“ zakázán rozhodnutím kongresu  Spojených  států. To vše by pan prezident Havel zahrnul pod svůj oblíbený výraz „daň demokracii“. Není třeba připomínat slova Miloše Zemana , že jsme nasypali bankám peníze ještě před krizí, takže naše banky jsou zdravé. Zapomněl však dodat, že všechny banky operující na českém území jsou ve vlastnictví cizích konsorcií a tak jsme vlastně závislí plně na zahraničních kapitálových investicích. Vždyť právě sociální demokrat Miloš Zeman prodal poslední českou banku IPB japonské  firmě NOMURA a byla to jeho vláda, která začala s reformami důchodů, když  zmrvila vdovské důchody.  Počínání českých koaličních vlád ať vedených ODS či ČSSD přivedlo stát do závislosti na zahraničním kapitálu, státní finance do těžkého zadlužení a český národ do otrockého područí u zahraničních investorů. Kdyby nestor liberalizmu von Hayek viděl vývoj  české  společnosti za posledních 20 let, vzal by pero a napsal „Cestu do otroctví  II“.

Jiří Poledno, DSSS Ostrava 29.6.2012

About these ads