Zahájení akce od 15.6.-17.6. 2012 za spoluúčasti předsedy DSSS Bc. Tomáše Vandase a místopředsedy DSSS Bc. Jiřího Štěpánka.

Program

1. - Mítink s T. Vandasem v Bruntále 15.6. od 15,30 hod., Náměstí Míru

• Mítink v Břidličné od 17 hod., Obchodní centrum

• následné přemístění do Myslivecké chaty Břidličná

2. - Mítink v Rýmařově 16.6. od 14,30 hod., Náměstí Míru

• následné přemístění na střelnici p. Juráň Břidličná; stranická zábava

3. Možnost zábavy – soutěž mládeže ve střelbě ze vzduchovky, dospělí ve střelbě pistolí (náboj 10,- Kč)

4. Návštěva Břidličné

5. Opékání, grilování, táborák (2x), udírna

6. Hudební zábava

7. Možnost výletů po místním okolí (přehrada Slezská Harta, hrad Sovinec, největší Betlém na světě Jiříkov, aj.)

Předem upozorňujeme na omezený počet míst k přespání v chatě (cca 20). Tato místa budou určená pro děti a osoby starší 60-ti let. Ostatní budou nocovat pod stromy, všichni si musí dovézt spací pytle či přikrývky. Možnost vzít si s sebou domácí mazlíčky (psi, kočky), hudební nástroje. Parkování u chaty.

Strava – jídlo a pití bude zajištěno.

Cena této akce pro dospělou osobu činí 420,- Kč, pro děti dobrovolná.

Poslední termín zaslání, s limitovaným počtem 70 osob, dne: 28.5. 2012

Kontaktní osoba: Cyril Malec, Hřbitovní 284, 79351 Břidličná, 737489582

Chata se nachází směrem na Valšov (cca 2 km). Pro navigaci je třeba nastavit železniční zastávku Břidličná-lesy (bude tam připravena informační cedule)! Mapka bude zveřejněna na webových stránkách MSK DSSS.

Za KV DSSS Petr Dopirák, místopředseda

Vzpomeňme si nedávnou minulost či historii – rok 1938, kde byly velmoci Anglie, Francie či SSSR, nástup komunismu roku 1948, rok 1968 – socialismus s lidskou tváří či bratrskou pomoc armád Varšavské smlouvy, nebo rok 1989, projev prezidenta V. Havla. Většinou jsme podlehli iluzím a klamu.

Nyní je nám dávána za vzor americká demokracie a především americká ústava. Platí to ještě dnes, když volba nejsilnějšího muže planety se rozhoduje mediem, tj. penězi. Proč si nebereme za vzor ústavy menších států, jako je Švýcarsko, Norsko či Island?

Každému můžeme doporučit, když pojedete do Itálie, navštivte jeden z nejmenších států San Marino a budete překvapeni, že tam funguje ústava z 12. století, která s minimální změnou platí dodnes. Proč chce být každý Ital občanem San Marina, proč těhotné ženy chtějí rodit v letadle patřící San Marinu – myslím, že si každý odpoví sám.

Proč takto široký úvod. Ano, Senát schválil zákon o přímé volbě prezidenta. Proto je třeba zamyslet se, kdo bude budoucím prezidentem. Byli jsme přímo šokováni p. Pithartem, že zřejmě nejlepším kandidátem se mu v současné době jeví p. Schwarzenberg. Člověk bez vzdělání, proevropský, člen skupiny Bilderberg, která usiluje o nadvládu světa, nehájí zájmy českého občana. I pan premiér Nečas o něm říká, že je ministr v “zahraničí” cizák a korupčník.

Proto občane pozor, udělej si sám svůj úsudek, nedej na média. Věř pouze svým rodičům, kteří to s tebou myslí dobře a lidem, kteří tě nepodvedli.

Je třeba volit prezidentem člověka vzdělaného, se životními zkušenostmi, morálních zásad a s bezúhonným životem – ne politiky navrhované zkorumpovanými politickými stranami.

Věříme, že náš občan je moudrý a nedá se „balamutit“ sdělovacími prostředky, které jsou vlastněny mezinárodními korporacemi, a že volbu prezidenta zvládne ku prospěchu nám všem.

Mgr. Václav Komárek, Iveta Machová, DSSS Ostrava

Verbum dictum tacet, litera skripta masnet. Toto heslo latiníků se mi vybavilo při četbě článku o výroku znalce Ivo Svobody na adresu členů DSSS ve čtvrtečním Právu (čtvrtek 26.1.2012) Pan soudní znalec, „expert na extremizmus“ podle něj nazval členy DSSS stupidními deprivovanými hovady.

Takto nazvat skupinu spoluobčanů jiného názoru by bylo pro pana prezidenta Václava Havla nemožné, zvláště v dobách disentu Charty 77. Ke konci posledního funkčního období pana prezidenta-humanisty, za premiéra Špidly, začal tehdejší ministr vnitra Stanislav Gross,  nejoblíbenější mladý politik ČSSD, hledat „vnitřního nepřítele“ a ustavil na MV odbor na sledování nepohodlných osob, které pracovně nazval extremisty – tehdy to byli mladí skinheadi.  Již dříve byl osvobozen vrah mladistvého skinheada, kontroverzní umělec Opočenský, později stíhaný za obcování s nezletilými a prošla beztrestně vražda mladistvého skinheada Hejdánka, zastřeleného z okna bytu, kde byli dva cikáni. Úředním postupem bylo docíleno toho, že sice byl zavražděný, ale nebylo vraha. Postupem času vznikaly v důsledku „šokové terapie“ Václava Klause po tzv. privatizaci národního majetku rozličné deformace, které pan prezident Havel omlouval jako „daň demokracii“. Tak vznikl např. status bezdomovectví, zajímavý tím, že se povšechně týká vesměs Čechů, Moravanů a Slezanů. Přistěhovalci ze zemí Afriky a Asie se mezi bezdomovci nevyskytují, stejně jako tzv. nepřizpůsobiví, kteří „vybydlují“ byty. Bezdomovci totiž nemají co vybydlovat. Dále byla ustavena instituce policejních provokatérů-též jako daň demokracii, jakož i instituce soudního znalce extremismu.

Speciálně „znalectví extremismu“ je stejná prorežimní pavěda, jako bylo za Třetí Říše židoznalectví  známého Dr. Rosenberga. Ten též stanovil znaky, podle nichž byli lidé posíláni do koncentráků, jako dnes jsou stanoveny znaky, podle nichž jsou lidé posíláni do kriminálů jako za totality.  I komunisté odůvodňovali politické represe ochranou demokracie, tehdy „socialistické demokracie.“ Politolog Bohumil Doležal kdysi přirovnal komunistickou totalitu k fašismu a účastnice pochodu smrti Heda Blochová se ve svém někdejším rozhlasovém medailonu vyjádřila k otázce po rozdílu mezi fašismem a socialistickou totalitou: „ komunisti hlásali rovnost a spravedlnost, jakoby všechno dělali pro blaho národa, zatímco nacisti byli otevření gauneři“. Zdá se, že od reálného socialismu jsme se octli v reálném fašismu. Málokdo totiž má představu, jak vlastně vypadá fašismus, kromě pamětníků II. Sv. války. Proto máme sklon považovat českou společnost za „normální“. Jak však napsal loni v příloze Salon v Právu sociolog Jan Keller v článku „Mafiánská společnost“, má česká realita k normálnosti daleko. Pan prezident Havel na sklonku života sám vyjádřil rozčarování nad stavem české společnosti. Dvacet let po převratu stále převládala „blbá nálada“. Českému národu, který byl uveden pod jho amerických sionistů podobně, jako byl za komunistů pod jhem novodobých ruských carů, začali nasazovat „psí hlavu“. Nejdříve přišel jakýsi Pollack odrodilý Čechoameričan s povídačkou o cikánském holokaustu v Letech u Písku, který prý měli na svědomí Češi, přestože dotyčný tábor stál na pozemku Rakušáka Schwarzenberga. Pak uveřejnilo Právo článek o rozluštění lidského genomu, který tvrdil, že tímto rozluštěním vyšlo najevo, že pouhých 11% obyvatel Česka jsou Češi, jakoby byl proveden seriózní výzkum, kdo je vlastně pravzorem etnického Čecha. Nakonec se objevily v celostátním tisku titulky o válečném zločinu, jehož se měli dopustit Češi v Dobroníně u Jihlavy pobitím několika nacistů. Podle dokumentů Franze Howorky , příslušníka wehrmachtu, pobil tamní příslušníky NSDAP Němec  Kautzinger ze msty za to, že ho tito nacisté poslali do koncentráku. K jejich smůle to přežil… Našel se však iniciativní kumštýř, který postavil pobitým nacistům kříž a zažaloval potomky lidických a ležáckých občanů, kteří ho nabarvili na růžovo, stejně jako kdysi natřeli na růžovo sovětský tank v Praze tehdejší poslanci. Zcela zapomenuto zůstalo povraždění zajatých příslušníků ostravského gestapa, uvězněných za železnými vraty pivovarského skladu bez oken, prý při pokusu o útěk beze zbraní, ve městě obsazeném sovětskými vojsky. Tehdejší bodří otcové města věděli…  A jejich dnešní potomci na radnicích možná tuší…  Věčná škoda odchodu našeho pana prezidenta Havla –  jistě, kdyby byl zdráv opět by se postavil do čela boje za osvobození národa tentokráte od sionizmu. Jako memento nacistických revanšistů číhá v Praze kancelář Sudetoněmeckého Landsmanšaftu. Oni nezapomínají…  A my nesmíme také zapomenout zásluhy pana prezidenta Havla.

Jiří Poledno, DSSS  Ostrava

To není ironie, to jsou fakta. Který stát si to může dovolit, být vedený „inteligentní vládou“. Vždyť všichni mají před jménem abecedu, někteří snad i za jménem. Kromě ministra zahraničí, který se odlišuje tím, že nemá ukončen ani dvouletý učňák. Ale s morálkou a sociálním cítěním jsou všichni stejně na štíru. I ten „hloupý sedlák“, jako byl můj děda, by zřejmě hospodařil líp a nikdy nebyl zadlužen. Vždy měl finanční rezervu „co kdyby“.

Například rozhodnutí poslat peníze (38 miliard) na MMF by hodnotil jako nezodpovědné, a že je to proti zájmům ČR. Rozčílil by se a snad i někomu dal přes hubu za to, že v případě, že ze strany MMF nebude tzv. půjčka řádně splacena, zaručila se za splacení půjčky všehoschopná vláda. A za tuto půjčku vláda zaplatí ročně 200 miliónů Kč. Ano, my máme platit řecké dluhy a sami se zadlužovat, tak to by bylo nad jeho chápání.

Argumentace, že čerpáme evropské fondy, je úplně nesmyslná, když dáváme platby do EU. Platíme úředníky, svého komisaře, europoslance, asistenty včetně důchodů europoslanců. A poukazovat na to, že jsme z EU dostali tzv. dotaci ve výši 176 miliard, když se nám rozpadla zemědělská výroba, zlikvidované cukrovary, namísto zemědělských plodin –  fotovoltaika, či dotování golfových areálů nebo nepřizpůsobivých, tak slyším dědu hovořit o idiocii.

V důsledku evropských směrnic – podpora biopaliv, obnovitelných zdrojů elektřiny a jiné nesmyslné požadavky (žárovky, okurky, tuzemák, domácí speciality či zabíjačky), nás to stojí přes 60 miliard ročně.

Je to prý projev solidarity, ale máme obavu, aby to nedopadlo jako v Argentině (bankrot). A tady by byl namístě oblíbený citát dědy – kdo chce kam, pomozme mu tam!

Místo, abychom se zaměřili na výběr daní hlavně u Vietnamců a zavedli registrační pokladny či platbu kartou, tak žádný finanční úřad není schopen zabránit úniku daní. Nebo tzv. „Švarc systém“, který byl v 90-tých letech zrušen, opět funguje. Podnikatelé vydělávají, ale ne OSVČ, kteří si sami musí platit daně, dovolenou, nemocenskou, pojištění, pracovní pomůcky, školení aj. Podnikatelé si žijí nad poměry, ale na OSVČ si posvítíme ve formě zvýšení daní.

Vláda namísto, aby konala, tak se jedno ministerstvo vymlouvá na druhé. Prodej MUS dlouho nikoho nezajímal, a i když vláda dostala od Švýcarska seznam ilegálního pohybu peněz včetně seznamů hříšníků, nic nedělá. Takže instituce vedená p. Peake je zbytečná nebo jen kulisa.

Co regulace odměn státních či polostátních firem jako je ČEZ, ČD, Česká pošta aj. vysoké odměny známým, poslancům či konkubínám, za které by mohla žít rodina minimálně 2 roky.

Zaměřme se na cizince, tj. Ukrajince, Slováky a další, kde odcházejí milióny. A ti, kteří pracují jako OSVČ vykazují nulovou daňovou povinnost, ale uplatňují bonus na každé dítě 13.000 Kč. Přece není možné zvyšovat daňovou zátěž dle nejlepšího ministra financí na 19 či 20 % a na druhé straně posílat peníze mimo republiku. Co plátcovy pokladny, které jsou mimo území republiky či v Praze – neměly by zůstat tam, kde probíhá výroba a zhoršuje se životní prostředí?

Cizinci – Slováci zde studují zadarmo. Jestliže někdo říká, že i my můžeme studovat na Slovensku zdarma, je si třeba uvědomit, že poměr 10:1 (Slováci:Češi) je pro nás nevýhodný. Vezměme si příklad z Rakouska, kde Němci taktéž studovali zadarmo a dnes již platí. Naši studenti v Anglii, Finsku si také hradí studijní pobyt – viz nedávno vysílaný Hyde Park.

A co slovenští či rumunští cikáni – taktéž doplácíme dávky, léčbu, léky, dopravu, bydlení, trestní činnost, vězení apod. Kolik oni dali peněz do našeho státního rozpočtu?

Co nás stojí a budou stát církevní restituce.

Tak nám věříte, že jsme nejbohatší stát, s největším počtem tunelů? Který stát si toto může dovolit?

Škoda, že děda nežije. Mohl být ministrem financí, kdy by kumuloval funkci ministra zemědělství, protože měl vždy finanční rezervu, neměl dluh a věděl i bez Rudého práva, kdy má sklidit úrodu. Ale hlavně si nenechal do ničeho kecat.

Protože chodil do školy a nebyl hloupý, tak by měl i kvalifikaci na ministra školství. A jeho argumentace – když starosta dělá poslance či senátora, člena výboru, navíc je v krajském či obecním zastupitelstvu včetně několika dozorčích rad a oni to zvládnou, tak proč bych to nezvládl já, když za to dobře platí. A z tebe bych udělal mluvčího těchto tří ministerstev včetně svého asistenta a řidiče, abys viděl, že jsem frajer a taky by ses měl dobře. Co je doma, to se počítá. A na Machovou kašlu, protože ji neznám a podle Antify a Romea má divné názory.

Jenom potřebuji klid pro svou práci, tak bych nechal zrušit odbory a DSSS. Jen komunisty bych nezrušil, ti jsou ve všech stranách. A nezapomeň, važ si bývalých pracovníků StB a bankovních domů, ti vždycky měli a mají jako jediní v evidenci pořádek. A ber v úvahu i ABL, co kdybys je někdy potřeboval.

Závěrem:

Tato vláda provádí protilidovou politiku, kdy zářným příkladem je ministr Drábek. Vytvořil zmetek pro vyplacení dávek, ale mohou za to úředníci, kteří nejsou odolní vůči stresu a doplatili na to nervovým zhroucením či úmrtím. Z toho lze dedukovat, že je to přichystáno pro spřátelenou firmu p. Drábka.

Prosím vás, vládo, za všechny slušné lidi – vypadněte. Můžete dopadnout i hůře.

Mgr. Václav Komárek, DSSS Ostrava

Měl jsem možnost setkat se na pracovní cestě ve Francii (Lotrinsko) s francouzským inženýrem, který prováděl „zeštíhlení“ OKD, kde jsem mu položil otázku. Pane inženýre, jak je možné, že u vás provádíte restrukturalizaci skoro 20 let a ještě ji nemáte dokončenou, a u nás jste ji provedl během jednoho roku? Odpověď byla zajímavá – Já jsem splnil úkol vaší vlády (ministr průmyslu Ing. Vladimír Dlouhý). Proto je třeba, občane, zamyslet se, proč a kdo prodal byty bývalého OKD (cca 40 000 bytů), nyní RPG, panu miliardáři Bakalovi za hubičku.

Byla to právě koalice pod vedením ČSSD, kde figuroval „křišťálově čistý Standa“, který nebyl schopen vysvětlit koupi bytu v Praze v hodnotě několika miliónů. I když byl „odejit“ kupuje apartmán na Floridě či pozemky a nemovitosti v ČR. Nyní patří k multimilionářům – tj. „společenství elit“.

Ano, byly to právě stabilizační byty pro horníky, kteří se upsali minimálně na 10 let práce v dole. A tyto byty byly již dávno zaplaceny nejen penězi, ale i zdravím či životy horníků. Když byl tento prodej bytů napaden, byl i Bakala ochoten je v budoucnu prodat. Počítejme s tím, že za tržní cenu. Ovšem je to slepice, která snáší zlatá vejce, tak se toho asi brzy nedočkáme.

Dochází k jevu, že lidé tyto byty opouštějí, stěhují se do svého či pronájmu, který je levnější. Dokonce v Ostravě, Místku či jinde tyto byty opouštějí Korejci (Hyundai) a Vietnamci, u kterých lze očekávat, že netrpí finanční nouzí, a byty zejí prázdnotou. Co s tím? Peníze se musí točit, tak se zde sestěhovávají nepřizpůsobiví občané, za které to platí stát – což je občan i důchodce.

Tvrzení, že důchodce dostává čistý důchod a neplatí daně či pojištění, je zavádějící. Právě za vlády KSČ byly důchody očištěny od těchto položek z důvodů ryze administrativních. Kromě toho výše důchodů dosahuje necelých 40 % dnešní průměrné mzdy, což před r. 89 by byly v dnešním přepočtu vyšší zhruba o 15-20 %.

Proto prostý občan musí být masírován médií, která jsou ovládaná politiky a nadnárodními korporacemi včetně p. Bakaly. Protože ví, že „kdo maže, ten jede“ a není pro něj problém poskytnout sponzorský dar (úplatek) politickým stranám ODS, TOP09 a VV, které pracují nyní v jeho službách a ne pro občana. Tím jsou ale záměrně brzděny zákony jako původ získaného majetku, anonymní akcie, progresivní zdanění aj.

Je to sice jen určitý segment problémů, který je obdobný v celé ČR. Na tobě, občane, je, jak naložíš se svým hlasem a budeš volit svou budoucnost a budoucnost svých dětí či vnuků. Zřejmě jste pochopili, že 23 let to byly sliby, které nebyly nikdy splněny. Jen hlupák věří lžím vládnoucí garnitury.

Na závěr chceme připomenout, že DSSS stojí za prostým občanem, chceme spravedlnost pro všechny, ale dle médií jsme nevzdělaní lidé se sklonem k populismu, rasismu či fašismu. Tito mocipáni s falešnými tituly jsou si vědomi, že jsou ohroženy jejich prebendy, se neštítí dnes ničeho. Ano, je to DSSS, která chce vyměnit tyto „zločince“ slušnými a poctivými občany, kteří vědí, co je to práce a ne spekulace, a to za cenu protestních akcí či ve volbách. Nedovolme, aby nám opět vládli Palasové, Drobilové, Lukšové, a další jména si můžete sami doplnit.

Mgr. Václav Komárek, Iveta Machová, DSSS Ostrava

Ihned po skonu pana prezidenta Václava Havla objevily se na televizních obrazovkách známé osobnosti, které vesměs vyjadřovaly lítost nad odchodem dobrotivého státníka a velebily jeho dobré vlastnosti i přínos pro národ (titulek v „Blesku“: „Havel změnil národ“). Mezi známými jmény pražských publicistů jako John, Uhl, Uhde zaujal mne svou výmluvností zvláště posledně jmenovaný. Vzpomněl jsem na tryznu za prvního dělnického prezidenta Klementa Gottwalda, kterého básník Uhde oslavil eposem „Před řadami“,  jak zesnulý soudruh prezident bude svým odkazem navždy kráčet před řadami vděčných budoucích generací.

Nu – o mrtvých jen to dobré. Přece však se vloudila narážka na rozpornost osobnosti pana prezidenta Havla. Patrně některému šťouralovi nešlo z mysli, jak pan prezident ihned po návratu z cesty do SRN, kde se omluvil za odsun sudetských nacistů, za nějž však nesli odpovědnost spíše zástupci vítězných mocností u Postupimských dohod, zajel do Bratislavy na mítink nacionalistů, kteří ho uvítali nevděčným skandováním: “dosť bolo Prahy, dosť bolo Havla“ a tím odstartoval vytvoření nových dvou republik. Při nedávném výročí sebevraždy Jana Palacha, jehož upálení pan prezident Havel každoročně vzpomněl,  jsem si opět uvědomil, že on nikdy nevzpomněl smrti disidenta Pavla Wonky, kterého pět dní před smrtí poslala pardubická paní soudkyně do vězení, i když ho přivezli do soudní síně na vozíku neschopného chůze, neboť ho lékař uznal schopným výkonu trestu.

Zlí jazykové tvrdí, že na něj pan prezident záměrně zapomenul poté, co jeho vrahy zahrnul do všeobecné prezidentské milosti, takže jak paní soudkyně, tak pan lékař mohli jako bezúhonní občané dále provozovat své povolání. Také přešel mlčením sebevraždu studentského páru z Liberce, jenž zanechal dopis na rozloučenou, kde vyjádřili beznaděj nad životní perspektivou mladých lidí v české vlasti. Různé živly též kritizovaly moratorium pana prezidenta na vývoz zbraní, kterým prý podrazil ocelářskou výrobu a tím i těžbu uhlí na Ostravsku, Kladensku i jinde. Tito lidé patrně dobře nepochopili požadavky doby i sponzorů Charty 77 a pana prezidenta. Našli se i kritikové okázalého přátelství pana prezidenta Havla k tibetskému dalajlámovi. Přece i pan premiér Topolánek, aby udělal radost paní Talmanové, nosil odznáček i kravatu se vzorem tibetské vlajky a za to musel navštívit OH v Pekingu jako soukromá osoba, protože ho čínské úřady oficiálně nepozvaly. Vždyť pan prezident si ještě před smrtí pozval svého přítele dalajlámu, ačkoliv je známo, jak jsou Číňané stran Tibetu citliví. Tito kritikové by neměli zapomínat, že i za totality v šedesátých letech, za tzv. „Kulturní revoluce“ v Číně rozhodli se bolševičtí vládci Československa dát políček lidové Číně a vypověděli jí smlouvu na dodávky měděné rudy, která se doté doby vozila transsibiřskou magistrálou z Číny až do Čierne pri Čope. Čína tehdy prodala svou měď přes kanál do Japonska a měď pro náš elektrotechnický průmysl se začala dovážet z Chile, což nám přineslo značnou komparativní nevýhodu. Tehdy ještě nebyla krize…

Také vzpomínají kritikové velikána, jak pan prezident kdysi pro Gazetu Wyborczu řekl, že zveřejnění tzv. Cibulkových seznamů způsobilo řadu rodinných tragédií v rodinách příslušníků StB. Když ho pak Petr Cibulka vyzval, aby uvedl aspoň jednu tragédii, vyšlo najevo, že žádná tragédie nebyla. Tehdy zaznělo slavné „Vašku! Jsi prase! Jsi hovado!“ Při posledním zvolení Václava Havla prezidentem republiky se proslavila jeho vdova a „První dáma ČR“ pískáním na prsty v poslanecké sněmovně, za což nebyla ani vyvedena, což již samo o sobě svědčí o velikosti…  Po posledním zvolení prezidentem odvětil na otázku novinářů, co by řekl na to, že byl zvolen o jeden hlas, když byl na dobu volby zatčen opoziční poslanec PhDr. Miroslav Sládek pan staronový prezident takto: „Byl jsem zvolen legálně a dalších pět let budu prezidentem“. I to je svědectvím neochvějného, cílevědomého ducha. Také se ozývají pamětníci návštěvy pana prezidenta v panelovém domě na Jižním městě, kdy prohlásil panelové byty za králikárny, které komunisti nastavěli pro občany. Po dalších dvaceti letech se díky politice přátel pana prezidenta králikárny přeměnily na milionové apartmány, na jejichž koupi se musí lidé zadlužovat u bank na celá desetiletí, i když to jsou přesně tytéž byty, jen o dvacet let starší. Světovost zesnulého pana prezidenta se projevila též výzvami k bombardování Bělehradu. Přitom jediný kdo se v roce 1968 z tzv. socialistického tábora postavil proti okupaci Československa vojsky Varšavské smlouvy, byl Jugoslávský prezident, Srb Tito!  Patrně z těchto příčin nedali puntičkáři ve Stockholmu Nobelovu cenu míru našemu panu prezidentovi, i když ho navrhovaly ctihodné české osobnosti.

Bylo to v únoru 1991, kdy na poslanecký návrh, aby byli odškodněni političtí vězni, odpověděl tehdejší premiér ČR a osobní přítel pana prezidenta Havla, JUDr. Petr  Pitthart: “Tato vláda nevězní a nikdy nevěznila politické vězně, tato vláda nemá vůči nim žádné povinnosti.“ Byla to přitom jeho vláda, která vyplácela šest měsíců plný plat příslušníkům StB, postaveným mimo službu, kteří politické vězně zatýkali a mnohdy trápili a pronásledovali jejich rodiny, a jejichž plné dvě třetiny pak přijal Tomáš Hradílek, ministr vnitra, za jeho vlády zpět do služebního poměru u MV ČR jako „prověřené“. Jedná se o touž osobu, Tomáše Hradílka, kterého osvobodil soudce doživotně jmenovaný panem prezidentem ve věci nactiutrhání panu Hučínovi. Je toho hodně, co zlí jazykové vytýkají panu prezidentovi Havlovi. Nelze však pominout jeho velikost, vždyť mu za jeho života postavili sochu v divadle, což nepotkalo ani Homéra nebo Shakespeara. Někdejšího Haitského prezidenta „papá“ Duvaliera oslovovali „Můj dobrodinče“, neboť přijal titul Dobrodinec vlasti. Myslím, že tento titul si zaslouží i pan prezident Havel a očekávám, že mu jej zodpovědné osoby navrhnou a parlament odsouhlasí.

Budiž, každý národ potřebuje své hrdiny, a když je nemá, tak si je vyrobí i přijetím zákona. Tedy, když se pan Havel tolik zasloužil o to, že vůbec existujeme a máme svůj svobodný stát, zdá se mi pojmenovat po něm jedno letiště hodně málo. Co takhle pojmenovat celý stát, znělo by to pak Havlovsko podobně jako třeba Rakousko. Nebo přejmenovat hlavní město na Havlov. To už by bylo opravdu něco. Stojí to opravdu za úvahu.

Jiří Poledno, Mgr. Václav Komárek, DSSS Ostrava

Vysoké školy zůstaly posledními ostrůvky svobody, byť jde jen o svobody akademické.

Současná vláda zlikvidovala práva zaměstnanců, učinila je závislými na zaměstnavatelích, zlikvidovala české zemědělce dovozem brakového zboží ze světa, cíleně podporuje nezaměstnanost, aby lépe ovládla masy a podobně. V oblasti sociálního zabezpečení a důchodech není možné diskutovat, aby člověk nepropadl beznaději.

Tak a teď zlikvidujeme vysoké školství a učiníme ho zcela závislým na státě a finančních institucích. Tím bude konec nezávislosti akademické obce, protože bude zcela pod kontrolou manažerů s velkou mocí, řízených finančními skupinami a bankami.

Ministr školství, horlivý poskok vládnoucího režimu, vymýšlí jedno „zlepšení“ za druhým, s nikým nediskutuje a uvádí v život věci neslýchané. Dokonce se mu dostalo pochvaly od pana prezidenta ze jeho akceschopnost. Ovšem pokud pan prezident něco chválí, je to velmi podezřelé a nepřinese to nic dobrého.

Kam se asi poděli revoluční studenti z roku 1948, 1968 a 1989. V roce 1989 zvedli studenti svůj hlas a varovnou pěst hodně vysoko. Kde jsou vysokoškoláci dnes? Proč mlčí? Nebo je jim všechno jedno, my už nějak dostudujeme a co bude pak, je nám lhostejné. Proč se ozývají pouze rektoři vysokých škol a univerzit, a to ještě ne všichni.

Kdyby se vzepřeli všichni studenti s vedením vysokých škol, vč. zaměstnanců společně, pak by ani totalitní kroky vlády neuspěly. Nakonec by možná získali i podporu široké veřejnosti. S odbory se nedá počítat, jsou v tomto režimu zcela bezzubé a neschopné jakékoliv důrazné akce.

Všechny kroky ministerstva školství jsou ve své podstatě namířeny proti rozvoji vzdělanosti. Je to logické, čím méně vzdělaných lidí, tím více se dají široké masy ovládat. Takže tato vláda používá totalitních praktik, jak je známe z historie, které balí do pozlátka demokracie a frází o nutnosti reforem, které jediné nás mohou zachránit před totálním krachem. Ovšem zcela jistě nás tato vláda ke krachu dovede, a to velmi brzy.

Takže studenti budou asi mlčet dál a ministr akce bude dál provádět nekompetentní zásahy do českého školství. Dobře nám tak, každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží, jak pravil známý revolucionář z roku 1989 v televizi a získal za to nehynoucí slávu a věhlas, no a taky příslušný post a majetek.

Tak co studenti, jste jenom zboží, nebo jste lidé, tvorové inteligentní, schopní zvednout hlavu a říci dost. Vy jste budoucnost a naděje tohoto národa a budete-li mlčet dnes, budete takoví po celý život a budete se projevovat jako servilní generace, která se naučila protloukat životem ve shodě s pravidly, která určuje politicko-finanční oligarchie, která už dávno přebrala moc v této zemi.

Mgr. Václav Komárek, Iveta Machová, DSSS Ostrava

Vstupné 150,- Kč

Předprodej vstupenek zajišťuje: restaurace Parlament; p. Fronček – tel. 603512101; Iveta Machová.

Ubytování zajišťuje: p. Fronček; p. Borna – tel. 776345720 (penzion OV-Mariánské Hory, 130,- Kč/noc).

O půlnoci proběhne losování tomboly.

Minulosti je třeba rozumět a vědět, že končí v budoucnosti.
Miroslav Ivanov, autor literatury faktu.

Studentský revolucionář a pak senátor mi kdysi přiznal, že neví co je fašismus. Jiní vědí aspoň „něco“: Když někdo z Klubů vojenské historie při rekonstrukcích bitev zvedne pracku, spáchal trestný čin – mínil „nejoblíbenější moderátor“ veřejnoprávní stanice. Ředitel Muzea odboje (pod Vítkovem) chystá nový návštěvní řád, aby lidem se „závadnými symboly“ vzal právo navštívit Muzeum; navazuje na omezování skupin obyvatel páchané nacisty. Když takhle „rozumíme“ zlu minulosti, obávám se už dlouho, že s novým ideologickým krytím se snadno vrátí metody, které kdekdo odsuzoval u totalitních režimů. Dění posledních dnů jako by mi dávalo za pravdu.

Mezi evropskými lídry prý platí nepsané pravidlo, že se nebudou plést do vnitřních záležitostí. To nahlas uznával i kancléř Hitler, přesto se vměšoval s použitím síly. Hitlera za to odsuzujeme dodnes, dnešní kancléřce tolerujeme opakování. US deník Wall Street Journal odhalil, že Itala Berlusconiho „použitím své síly“ odstavila německá kancléřka Merkelová. (E15, 4.1.2012)

Totalitní režimy, bolševici i nacisté, vydávaly za „elity“ předválečné členy strany (u nás) či „účastníky bojů z prvních let hnutí“ (v Třetí říši), spíš než lidi společnosti prospěšné. V podobném stylu se N. Sarkozy obořil na dánskou premiérku na evropském summitu „Jste mimo, jste mimo a jste malí a jste noví. Nechceme o vás nic slyšet.“ Dánsko je v dnešní krizi úspěšnější než Francie, na rozdíl od ní upisuje své dluhy bez problémů, ale není zakládajícím členem evropských společenství a je malé, tak je umlčováno jako země nižší kategorie.

Totalitní pojetí, kdy pár lidí rozhoduje a miliony se nemohou vměšovat do svých vlastních záležitostí, se také zabydlelo v EU. Kritizoval to i Karel Schwarzenberg v rozhovoru pro časopis Spiegel, že se schází Merkelová a Sarkozy a debatují spolu, ostatním pak sdělí výsledek bez ohledu na jejich názor. I Schwarzenbergovi tím Merkozy trochu leze na nervy.

Odsouzené praktiky minula nacházím i v naší současnosti, například v reakcích na možnou přímou volbu českého prezidenta občany. Ta možnost už byla schválena poslaneckou Sněmovnou, ale je ohrožena v Senátu, podle šéfa senátorů ČSSD Petra Víchy můžou přijetí přímé volby prezidenta v Senátu zkomplikovat politikům nemilí kandidáti jako Tomio Okamura. Tento postup známe z dob totality, kdy lidé nebyli připuštěni k urnám, dokud si věrchuška nebyla jista správným výsledkem „voleb“.

Slova Petra Víchy nezůstala osamocena. Na úspěch Okamury ve „volbách nanečisto“ reagoval premiér Nečas slovy „od samého počátku bylo jasné, že se takové figurky objeví”. Podle politologa a historika Zbořila Nečas svým výrokem o kandidátech z lidu jako „figurkách“ jen ukázal, že nedorostl premiérské úrovně. Podle mne Nečas naopak prokázal, že je premiérem s totalitními praktikami – spolu s médii se vrhá na ty, kteří (jako Okamura) poškozují prestiž mocných. Po Nečasovi například Jiří Leschtina v HN 5.1.2012 označil úspěšného podnikatele (a viceprezidenta Asociace českých cestovních kanceláří a agentur) Okamuru za xenofoba.

7.1.2012 se přidala i MFDnes spolu s nestraníkem akceptovaným stranami Janem Fischerem. Zástupce šéfredaktora Jiří Kubík se v úvodu rozhovoru s Fischerem snažil snížit význam hlasu lidu otázkou, že úspěch Okamury „dává tušit, že to někteří lidé pojali jako recesi“, a Fischer ochotně odpověděl „máte pravdu“. Možná za odměnu pak nebyla Fischerovi položena žádná otázka, kterou by měli klást „hlídací psi demokracie“. Např. proč 17. 11. 2011 mohlo z dnešní vládní strany zaznít, že Ficherova vláda měla být tou poslední, za níž se kradlo ve velkém, proč se úřad Fischerovy vlády podílel na šíření nacistické teze, že člověk může být ve své vlasti označen za nezvaného hosta. Místo toho se Kubík Fischera tázal například, zda se v zimě při volbách převlékne za Santa Clause a půjde nabízet dárečky. Tak se dělala totalitní novinařina…

Tak se vrací totalitní praxe za zvuku slov „propagaci nedovolíme“. Může být hůř, další prvky z dob totality se chystají. Na Slovensku už navrhli zákon obnovující totalitní pravidlo, že všichni jsou si rovni, ale někteří jsou rovnější; v podstatě mají být oživeny po Sametu zrušené zákony stíhající „hanobení“ jen těch nahoře. V HN 3.1.2012 varoval Petr Honzejk, že vysoce postavený politik (Schwarzenbergovec) by to vítal i v ČR. Vybudujeme nové nerozborné společenství politiků a poslušného lidu?

Mgr. František Rozhoň

Vyšlo 11.1. 2012 na svedomi.cz

Sociální sféra by měla patřit mezi základní priority, neboť se jedná o člověka – občana a lidský život, který musí mít prioritu nejvyšší ze strany státu. Ovšem naši politici, kteří dohnali k sebevraždě ze zoufalství tisíce lidí, a to pod pojmem „nevyhnutelné ekonomické reformy“ dělají, že se jich to netýká s odvoláním, že občan se má sám o sebe postarat.

Dnešní realita je velmi krutá a bezcitná, ve které si 1-2 % jedinců svůj blahobyt zabezpečila na úkor neštěstí a utrpení většiny. A právě jejich hlasy se dostali do vysoké politiky. Tato většina poškozených či vědomě okrádaných se nedokáže účinně bránit, protože média, policie, soudy jsou na straně oněch 1-2 %, kteří si nástroj propagandy podmanili včetně třech pilířů státní moci (moc zákonná, výkonná, soudní). Zatímco oni rozkrádali, devastovali, ale následky přenesli na občana, tzn. zdražování a snižování životní úrovně, aby z lidí vytáhli to, co sami nakradli.

V podstatě se jedná o novou formu fašismu, extrémismu, psychopatismu. Svobodu občana potlačují politici a finanční skupiny přes zákony, které si za tímto účelem připravili a uzákonili. Chrání zvířata, rostliny, živočichy nad hodnoty „nechráněného“ člověka, o kterých veřejně mluví na náměstích předseda DSSS Bc. Tomáš Vandas. Co prožívají lidé, které ekonomické reformy dohnali k tomu, aby si sáhli na život ze zoufalství a beznaděje.

Proto musí být povinností DSSS, pakliže získá dostatek hlasů a uspěje ve volbách do zastupitelstev či parlamentu, udělat vše pro to, aby se zabránilo rozkrádání rozpočtu a našich daní. Tyto peníze se musí použít do sociální sféry. Je nemyslitelné, aby důchodci, kteří tuto republiku vybudovali, byli v úloze žebráků a nepotřebných lidí, a aby se stáří a nemoc považovalo za zločin. Jejich zoufalství a beznaděj by měla být výzvou pro mladší a střední generaci.

Právě solidarita a síla občanů musí donutit zločince, aby měli strach páchat zločiny proti lidskosti, a aby svoji politickou moc chápali jako službu národu. Musíme se bránit proti tomu, aby státní moc vědomě bránila našim ženám rodit děti nevytvářením ekonomických podmínek v protikladu s tím, že vědomě podporuje nekontrolovatelné zvyšování počtu našich nepřizpůsobivých občanů, když se v této komunitě podporuje incest či mateřství mladistvých matek a výsledkem je narození retardovaných či jinak postižených dětí, které jsou pak dány na starost státu. Dle trestního zákona se jedná o trestný čin, za který u nás nebyl nikdo odsouzen, protože mají svá pravidla…

Naše ústava nemůže být cár papíru. Viníci, kteří poškodili a okradli náš stát (národ), musí být potrestáni včetně úhrady škody, kterou způsobili.

Proto římské přísloví „rozděl a panuj“, tj. rozdělení občanů do různých sociálních skupin (důchodci, nezaměstnaní, invalidní, bezdomovci, mladé rodiny, samoživitelky, odbory, učitelé, lékaři, živnostníci, úředníci apod.) za účelem ovládnutí nemá v tomto národě co dělat. Našim úkolem je občany sjednocovat a vést k vlastenectví (které se dnes nenosí), a ne rozdělovat.

To je cíl i jedna část sociálního programu DSSS.

Mgr. Václav Komárek, Iveta Machová, DSSS Ostrava