Pohádka o křivohubé babičce

Jedna maminka zavolala svoji dceru a povídá: „Dnes má babička svátek, nakoupila jsem nějaké dobroty, sama nemám čas a tak zajdeš babičce popřát sama“. „Ano, maminko, ráda to udělám, babičku mám moc ráda“, řekla vnučka. A tak šla a šla, až přišla k paneláku, ve kterém babička bydlela. Žila ze skromné penze, ale protože byla dost náročná, nebyla spokojená.

Vnučka uvařila kávu, sedly si a vesele si povídaly. Vnučka si babičku prohlížela, ale něco se jí nezdálo. „Babičko, ty máš nějakou divnou pusu“, řekla vnučka, „jako by byla trochu nakřivo“.

„Ale děvenko, ani nemluv, to mám za to, že jsem si chtěla polepšit“, řekla babička a začala vypravovat, jak si chtěla polepšit, a proto vstoupila do jedné velké strany, to ještě nevěděla, že se té straně také říká „strana křivohubých“, protože jednak tak vypadají a hlavně strašně lžou.

Protože jsem už starší, zavolali si mě na pohovor a začali se mě vyptávat na to, proč chci vstoupit do jejich strany. Já tam vstoupila proto, abych si také něco nakradla nebo získala nějaké dobré místo za velké peníze, ale to jsem jim nemohla říct. Rozhovor se mnou vedl nějaká pan Úhoř, který měl neskutečně křivou hubu, pak přišel nějaký pan Pocondra, který ji měl ještě křivější, a kromě toho byl strašně tlustý a měl velký zadek. A tak jsem lhala a lhala.

Seděla tam i jakási krasavice, která se jmenovala nějak jako Vajtingerová, která mě přesvědčovala, že se musím celý život vzdělávat, abych byla tak chytrá jako ona. Jeden vysoký pan s obrovským nosem mi zase říkal, že ho miluje 160 tisíc Čechů, takže před nimi utekl do Bruselu, aby nemusel řešit nějaké byty, že za ty peníze mu to nestojí. Pak přicházeli další a další a všichni byli nějak pokřivení. Nakonec jsem byla přijata.

Když jsem přišla domů, podívala jsem se do zrcadla a zjistila, že mám hubu křivou až hrůza. Jsem teď i ve funkci ve straně a hrozně mi roste břicho a zadek. Budu muset začít se cvičením. Ale za ty výhody, které teď mám, mi to stojí a křivá huba mi nevadí.

Mgr. Václav Komárek, Ostrava