Parafráze na Bezručovu Ostravu

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem,

sto roku kopal jsem uhlí,

pak přišel samet a zloději

a všechno mi sebrali, i to uhlí.

Zlostný vztek sedl mi na čelo,

úsměvy ze rtů mi uhly,

o práci nezavadím,

pomalu chystám se do truhly.
Chléb s máslem beru si k obědu,

jsem rád i za tu slotu,

u Havlů, Klausů a Kalousků

staví paláce z krve mé a mého potu.
Sto roků v kopalně mlčel jsem,

však nechci mlčet dále;

pohrozím kladivem a budu hrozit stále,

až jednou udeřím v to sprosté čelo.
Mgr. Václav Komárek, Ostrava