Demokracie a otroci

Demokracie z řeckého démos (lid) a kratos (moc), tady vláda lidu, pro niž je jako klasický vzor uváděno zřízení některých městských států ve starověkém Řecku v 6.-4. století př.Kr., kde lid, to je shromáždění všech svobodných občanů (ne otroků) přímo rozhodovalo o základních otázkách veřejného života. Otroci byli vyloučeni z rozhodování a neměli žádné právo.

Z tohoto pohledu jsme my, obyčejní lidé v Česku, pasování do role otroků, protože kromě toho, že můžeme občas volit, nemáme žádné jiné právo zasahovat do veřejného života. Navíc, volby jsou manipulovatelné sdělovacími prostředky tak, že do parlamentu proniknou strany jako VV nebo TOP09. První vedená člověkem, který připomíná absolutního vládce totalitního systému, který nepřipouští jiné názory. Napohled směšná figurka, avšak velice nebezpečná. Druhá s nastrčenou osobou knížete, který bojuje proti korupci tak, že sám uplácí toho, kdo potřebuje, což sám přiznal. Prodává nemocné ryby ze svého majetku a na veřejnosti v parlamentu vyspává z pivních a alkoholických sedánek. Je to jen část vzorku naší politické reprezentace.

Započítejme sem ještě koryfeje, který spravuje finance, který lže lidem do očí, a který je strůjcem nového okrádání občanů této země. Zvláště v poslední době si tito papaláši dovolují věci, nad kterými zůstává rozum stát. Vždyť důchodová reforma je jen záminkou, jak všechno zdražit a zaplatit tak dluhy, které svou chamtivostí a hloupostí způsobili vlády od 90. let.

Slaboučký předseda vlády je úplně mimo hru, je jen loutkou, kterou pohybují jiní. Tak je občan pasován do role otroka, který nemá na nic vliv. Neustále nové zákazy a nařízení připomínají tvrdý totalitní režim.

Úroveň školství je problematická. Možná je to i tím, že člen vlády, který je nejméně schopný, se stává ministrem školství. Každá škola učí něco jiného podle svých projektů, chybí jednotné osnovy. Učitelé nejsou tlačeni řediteli škol ke zvyšování kvality výuky, nejsou to pedagogové, ale „manažeři“, školní inspekce není funkční. Není výjimkou, že na základní škole učí paní inženýrka, která jinde nesehnala práci, bez jakéhokoli pedagogického vzdělání. Učí výtvarnou výchovu proto, že ráda kreslí. Učí angličtinu, protože byla na brigádě v Anglii. Vzdělávací výsledky jsou pak přímo úměrné kvalitě výuky.

Když se člověk zamyslí nad kvalitou vzdělání v socialistickém totalitním režimu, pak musela být vynikající. Vždyť vyprodukovala takové veleduchy jako je Klaus, Havel, Kalousek, Bárta, Tluchoř, John, řadu vynikajících poslanců a senátorů, členů vlády, co jméno to vynikající osobnost, která dává své vlasti všechny své síly a pro blaho lidu by položili i život. Potřebujeme ještě dnes vzdělání, když za nás myslí takovéto osobnosti?

Demokracie předkládá rovnost občanů na všech úrovních života. Vysvětlete pak někdo skutečnost, že když exprezident Havel dostane rýmu nebo zakašle, je u něj ihned lékařské konzilium, zatímco desetiletého chlapce nechají umřít, protože jim nestojí za to se jeho potížemi vůbec zabývat. Tady vidíte rozdíl mezi pánem a bezvýznamným občanem, v tomto případě ještě dítětem. Je to jen zrníčko v moři nespravedlnosti, která nás obklopuje ze všech stran ve všech sférách občanského života.

Korupce je natolik prorostlá společenským systémem, že je všudypřítomná. Nedivte se ale. I malá firma musí automaticky uplatit eventuálního zadavatele nebo úředníka, jinak zakázku nedostane. Arogance státních a komunálních úředníků je bezbřehá. Výběrová řízení jsou vypisována jen formálně, předem je rozhodnuto, kdo zakázku dostane. Jsou to příbuzní a známí, nebo ti co dají největší úplatek. Totéž platí o všech konkurzech na místa vedoucích pracovníků, protože do funkce nejdou ti nejlepší, ale spíš naopak. Pak jsou výsledky jejich činnosti žalostné. Vždy se najde nějaký pisklavý eunuch s napoleonským komplexem, který plně nahradí totalitní funkcionáře minulého režimu, ba dokonce ještě je předčí.

Ale jak pravila jedna majitelka veřejného domu, když nejdou kšefty, nepomohou reformy, ale je třeba vyměnit personál. Zde záměrně nepoužíváme vulgárního výrazu místo slova „personál“, i když by se tam velice hodil.

A tak, lidé, nebuďme otroky a zvedněme hlavy, bojujte proti nespravedlnosti a příkoří, nedejte se. Braňte se, ne sametem, ale smirkovým papírem!

Mgr. Václav Komárek, Iveta Machová, DSSS Ostrava