Nomen omen

Kdykoli chceme vykonat nějaké dílo, musíme v prvé řadě vědět, co děláme a znát pracovní postup. K tomu slouží odborné názvosloví, nebo též profesionální žargon. Je třeba přesně pojmenovat věci, aby nedošlo k omylu a nebyl vyroben zmetek. I k tomu, abychom porozuměli dění ve společnosti kolem nás, je třeba pojmenovat věci pravým jménem. Jiný názor však mají čeští politikové, jimž lež, mlžení a výmluvy nebo zatloukání jsou pracovní nástroje. Je zřejmé, že politika v USA je vedena z pozadí penězi lichvářů, vesměs příslušníků jistého pronárodu původem z úvodí Eufratu. Ti vybrali do prezidentských voleb mulata, aby si pojistili hlasy barevných voličů a pro jistotu mu navršili o polovinu více peněz na volební kampaň, než měl jeho protivník. Nový pan prezident po inauguraci o prvních velikonocích uspořádal „ pro přátele a zaměstnance Bílého domu košer večeři“ tzv. „sederovou večeři“, jak ji o svátku pesach dělají jeho sponzoři. Samotní černí Američané ho nazývají sionistou. Není bez zajímavosti si připomenout několik známých jmen v souvislosti s děním u nás i ve světě. První je bývalý představitel levice, jenž měl kandidovat proti Galovi Šarkézymu, též Gal a miliardář Strauss-Cahn, obviněný ze sexuálního násilí černoškou v New Yorku a nyní čelící stejnému obvinění od své bývalé milenky, shodou okolností též černoškou ve Francii. Dalším je též Gal Cohn-Benditt, europoslanec země galského kohouta, proslulý tím, že kvůli jeho uštěpačným poznámkám prezident Klaus ukončil předčasně audienci jeho a jeho kolegy. Pan Strauss-Cahn byl též prezidentem proslulého MMF. Generálním ředitelem největší investiční banky v USA Golden Sachs je pan Garry Kohn.  Jistý bankéř Sachs čelil při norimberském procesu obžalobě, že jeho banka financovala zbrojní průmysl Třetí Říše, jak svědčí Johann Gisevius v knize Až k hořkému konci. Bývalý prezident Světové banky, který byl „ odejit“ z funkce za přemrštěné protěžování své milenky zaměstnané v téže bance se jmenuje Paul Wolfowicz. Jeho si ihned zvolil za „poradce pro národní bezpečnost“ bývalý prezident USA Bush, jehož dědeček, bankéř ve Filadelfii zakládal spolu s Barochem a Loebem filiálky Rothschildovy banky ve velkoměstech východního pobřeží USA. Rothschild si dnes poameričtěně říká Rotšajld, což úslužně papouškují někteří čeští politikové. Poameričtěná jména Morgan či Rockefeller jsou obecně známá. Potomek bankéře Barocha, ortodoxní rabín Baroch byl před několika lety příčinou napadení a inzultace pražského rabína Leo Pavláta, kterého izraelští a američtí stoupenci Barocha odehnali od synagogy, kde měl podle dohody číst tóru. O incidentu, který se odehrál na veřejnosti, informovala masmédia, avšak příslušné orgány hrály úlohu mrtvého brouka, jako je zvykem při fackování „obyčejných občanů“ některými politiky. Tomuto postoji se podle Gisevia za Třetí Říše říkalo též např. vražda „po právu“ skladatele Horsta Wessela, která se vůbec nevyšetřovala, neboť úředním místům to tak vyhovovalo. Prezident Obama jmenoval správcem Federálních měnových rezerv pana Morgensterna. To celkem konvenuje s výrokem bývalého Izraelského premiéra Ariela Sharona : „ Amerika- To jsme my!“, který naživo vysílala stanice CNN a o němž česká média zarytě mlčela, ačkoli v reakci na něj došlo k odvolání ministryně pošt v SRN i dvou generálů v SRN i Francii. O českých premiérech, kteří skončili v mezinárodních bankách, samozřejmě že za zásluhy o „ hájení českých národních zájmů“ Tošovském a Fischerovi netřeba hovořit. Pan Fischer mladší chránil český národ jako expert na extremismus v úřadu pana Kocába. Když si připomeneme, jak dostal pan Lauder 11,5 miliardy Kč od státu na zakoupení televize Nova a že je ten pán předsedou Světového židovského fondu, jehož úkolem je prý „ shánění peněz na výsadbu lesů v Izraeli, též si připomeneme předešlého ředitele televize Nova Vladimíra Železného, europoslance za Čechy, jenž se nechal každý měsíc vyfotit v jarmulce u zdi nářků v Jeruzalémě, jak uveřejňovalo „Právo“ a srovnáme jeho jméno se jménem velvyslance USA v Praze pana Eisena, pochopíme, že vláda věcí lidu je v těch pravých rukou, (nebo pravověrných)…
Jiří Poledno, Ostrava