ANTI PODRACKÝ

Prof. Stanislav Komárek, biolog a filozof, v rozhlasovém interview o své nové knize zhodnotil český národ jako infantilní. Argumentoval faktem, že Češi volí stále stejné, podle průzkumů neoblíbené a nevěrohodné politiky, takže se chovají jako bezradné děti.

Zdánlivě stejný názor prezentuje Vlastimil Podracký v článku „Malí chlapci ve stávce“ (str. 10 Svědomí č.4/2011.) Tento článek si zaslouží pozornost, protože pan Podracký argumentuje, jako by čerpal informace z Blesku, Aha, Reflexu či podobných populárních periodik. Již skutečnost, že přirovnává odboráře stávkující za svá práva, ať již lidská, občanská, či hospodářská k malým chlapcům je pochybná.

Pan Podracký jistě neoslovuje svého lékaře chlapče, nebo boy jako farmáři černochy na jihu USA. Přesto lékaři stávkovali a zvažují nové akce. „Dluhy a nepříznivá demografická situace jsou danosti, které nelze obejít, nevidět a jen plakat. Tvrdit, že vše rozkradli politici, je přehnané, většinu prostředků opravdu projedl národ, to dokládají příklady z celého světa.“ Takto povšechně argumentuje pan Podracký ve svém royalistickém článku.

Zřejmě mu unikla informace statistického úřadu o zadlužení domácností 2 biliony, vedle státního dluhu 1,5 bilionu. Asi nikdy neslyšel o podvodném účetnictví obří mezinárodní firmy PARMALAT nebo ENRON, či o „ virtuálních finančních produktech“ jimiž si navzájem platily banky v USA, až se tyto finanční inovace podařilo přenést do jiných částí světa. Většina „prostředků“ o nichž se zmiňuje pan Podracký, a které odškodnili politici krachujícím soukromým bankám ze státních rozpočtů, byla vlastně uloupena daňovým poplatníkům za bílého dne. Jestliže politici zadlužují státní kasu, protože neumí řádně hospodařit, není omluvou, že se krade i jinde.

Pan Podracký viní odboráře z nepoctivosti, protože nedávají národu návrhy reforem, takových, které chtějí po vládě…! Myslím, že jaksi  je proti smyslu  existence odborů brát někomu práci. Kdyby jednali, jak si představuje pan Podracký, brali by práci a tím i skromný výdělek vládě, a to by snad nikdo nechtěl. Pro lidi, kteří nezažili léta nezaměstnanosti a bídy, kteří nemají představu, jak žijí lidé nejnižších příjmových skupin, v každodenním ohrožení, že neudrží hlavu nad vodou, že nestačí platit stále rostoucí platby za činži, energie, léky, DPH za jídlo-pro ty je těžko pochopit, že jsou i tací, kteří nejdou k volbám, protože ztratili naději na změnu.

Názor pana Podrackého, že většina lidí by se ve vládě chovala stejně jako ti, kdo jsou tam nyní, evokuje mudrosloví „podle sebe soudím tebe“, což není nic objevného. Objevem by bylo, kdyby sám pan Podracký navrhl systémové změny ke zlepšení situace těžce zotročovaného českého národa. To bychom ale chtěli příliš mnoho. Užívání výrazů oblíbených u vznešených znalců, jako např. „paradigma“ může dát článku zdání odbornosti, mně však připomnělo knihu Augustina Valy „Moderní literatura a skutečnost“, kde autor stanoví, co brát v potaz při hodnocení literárního díla: co, jak, kdy, kým a proč bylo napsáno. Po přečtení článku „Malí chlapci ve stávce“ jsem si připomněl, jak pan Podracký kdysi označil pana Truxu, člověka, který léta přispíval do novin SPR-RSČ Republika za bolševika. Tu jsem si uvědomil, že jediný důvod, proč zveřejnit ve Svědomí moralistický článek je, snížit váhu nezávislého tisku. Jaroslav Hašek kdysi napsal: „To je důkaz, jaká hovada rodí se pod sluncem.“ Zde se však spíše hodí názor Nietzscheho: „Všichni lidé by neměli umět číst a psát.“

Jiří Poledno, DSSS Ostrava