Demokracie a morálka

Demokracie, kterou zažíváme jako neměřitelný zmatek a mnozí pochybují o jejím kreditu, je založena na soutěži, a každá soutěž je vlastně hra vyžadující pravidla. Měla by to být soutěž myšlenek, ale občan si myšlenek nevšímá, protože obvykle nemá čas se jimi zabývat.

Proto soutěží politické strany, které reprezentují mocenské zájmy skupin. Soutěží se s penězi a ten kdo je má, může soutěžit, ale poplatek do soutěže je obrovský a pro vítězství ve volbách je zapotřebí jej dostat zpět předraženými státními zakázkami a rozkrádáním státních prostředků.

Demokracie není jen volební mechanismus – tu určují i další věci jako je struktura politických stran, propagace v médiích, voličská angažovanost, chápat programy a hlavně odlišit plevelné osobnosti.

Zatímco volební mechanismus má pravidla – volební zákon, který se dá obejít s tím, že není důležité, kolik občanů volí, ale jak se sečetli hlasy – viz rok 1998, ostatní vlivy jsou dnes bez pravidel.

Nejlépe demokracie funguje, když existuje morálka a to, když společnost kontroluje morální chování zastupitelů či jejich volbu, a to na podkladě jejich zásluh, a že se dovede obětovat pro spoluobčany. K tomu musí existovat sociální soudržnost, tzv. vlastenectví, které se dnes nenosí.

Většina stran ví, jak si vydělat peníze, ale většina opozičních stran či hnutí nemá ucelenou představu o tom, co chce – obvykle vědí, co nechtějí.

Bez zodpovědnosti za stát není demokratické chování a je dáno občany, kteří se jako demokraté nechovají. Proto si parlamentní strany mění pravidla během hry (volebního období), vytvářejí svou morálku. Pouze vysoce morální osobnosti by to mohly změnit.

Zastupitelé musí bojovat za svůj tým, a to neustálým osočováním či nesplnitelnými sliby (sociální demokracie je v tom typická).

Do toho přichází nemravný systém dotací EU (které sice platí český občan), o které se vede zákulisní boj – viz státní zakázky. Lidé se musí naučit hospodařit se svými vlastními zdroji, na které si vydělají vlastníma rukama a umem, a to jak v rodinách či obcích. Každý dar je nemravný – dotace jsou toho dokladem. Je to jak v situaci krmení zvěře, které se hází pastva, a oni se o ni rvou. Je to nedůstojné člověka.

Jsou to právě dotace, co mají morálku rozvrátit – vlastně je to předzvěst nového světového řádu. Morální pravidla „bez práce nejsou koláče; práce šlechtí člověka; kdo nepracuje, ať nejí“ či jiná, se stávají směšnými či rasistickými a jsou nahrazena – kdo nekrade, okrádá rodinu; práce je poslední prostředek k nabytí peněz; jen blbec pracuje; a najednou jsou důležitější charakterové vlastnosti jako poklonkování, lhaní, intrikářství, sobectví atd.

Když není práce, není opravdová morálka – práce je základem morálky. Kapitalismus se snaží hrát „hru na práci“, socialisté by chtěli rozdávat bez práce, ale obě teorie jsou nemravné. Krize demokracie je krizí morálky. Rovnostářství vede ke zkáze (komunismus) a podlézání mocným hrozí ztráta svobody, vede k poslušnosti, k otroctví a bezzásadovosti výměnou za blahobyt. V takovém světě je zcela zbytečné mluvit o demokracii.

Závěrem lze říci – demokracie může být pouze ve společnosti svobodných lidí a základní podmínkou svobody je nezávislost a vlastní zdroje obživy. Proto je nutné se vyvázat z područí EU, nenechat si diktovat nesmyslnými předpisy (směrnicemi), nevolenými orgány co smíme dělat a co ne, ale naopak chránit své národní zájmy v zájmu demokracie a morálky. Chceme vládu, která vládne a slouží svému národu. Zapomeňme na to, že vám někdo něco dá zadarmo. Nechceme být europrotektorát.


Mgr. Václav Komárek, Iveta Machová, DSSS Ostrava