Politika v Čechách

Politiku spoluvytváří nejen politici s úředníky, ale novináři, část inteligence a aktivisté z nevládních organizací. O výsledek se zasloužili i ti, kteří z politiky nežijí, ale takovou politiku přijali.

Dochází k pozvolnému předání moci staronovým strukturám (otec  syn, zeť). Opozice se zastrašuje, je jí bráněno v přístupu k sdělovacím prostředkům. Pak se k vývoji kriticky ozvali další a nálepky populista, extrémista či neonacista dostalo mnoho z nich. Ale myšlenky nelze zastavit ani perzekucí či vězněním.

Máme sami sebe přesvědčit, že krize není, ale co se teď děje, je přehled politických slibů k volbám. Teď jste přežraní, proto vás pálí žáha a bolí břicha. Vinni jsme ale my, kteří bez odporu přijali převracený životní styl. Lidé přestali být společnosti pojivou společnými základními normami. Pokora, štědrost, střídmost jsou dnes přežitky. Dnešní společnost ztratila stud. Pojem hanba je dnes srozumitelný málokomu. Žák se nestydí zesměšnit učitele, dospělému není hanba žít jako parazit nebo veřejně propagovat zlo. Proč by se tedy měli politici ve službách mafií stydět lhát, krást a podvádět.

Ty, kteří by mohli něco vyřešit, eliminují ti, kteří mají informace, nahrávky, ostré lokty či kachní žaludek – vlastně ti nejhorší. Politika je dobrý post, proto se zkouší mezi politickou třídu vecpat další lidé, ať jim jde o majetek nebo požitek z pošlapávání bezmocných.

Bezmoc prostých občanů trvá již dlouho, proto se mění v agresi. Terapií může být buď revoluce, při níž dojde k proměně našeho společného „EU domu“, nebo útěk někam, kde ještě znají stud.

Chybu však dělá ten, kdo požaduje odstoupení vlády, prezidenta a nové volby. V třídě politiků je dost záloh, aby stávající politika mohla pokračovat. Proto je nutné nevolit parlamentní strany či tzv. politiky, kteří to s námi myslí „dobře“, ale vrátit se k požadavku OF z listopadu 89, obnovit demokratické instituce a mechanismy, které umožní skutečnou účast všech občanů na řízení věcí veřejných – tj. zákon o referendu. Tím však není myšlen vládní návrh, který je v podstatě kontraproduktivní – i kdyby referendum žádalo 99 % občanů, musí čekat na souhlas politiků.

Skutečná účast rozmanitých skupin všech občanů znamená, že se přestaneme tvářit, že je evropské budovat „evropský dům“, v němž demokracie neznamená partnerství složek společnosti, ale vynucování poslušnosti pod sankcemi EU. V Evropě po staletí platilo, že se do exilu nemuselo odcházet příliš daleko, stačilo odejít do nedalekého města s vlastní samosprávou (tato města dokonce měla samostatné právo i ekonomickou soběstačnost).

Proto asi nejlepší je, jít cestou Islandu, nebo volit skutečnou opozici, a to je DSSS.


Mgr. Václav Komárek, DSSS Ostrava