Militantní katolicismus

V článku „Totalita proti pravdě o husitech, J.A. Komenském a zkorumpovaném školství“ (Svědomí č. 3 2012) se autor MUDr. Lhotka pohoršuje, jak: „Nástupem totality bylo oprášeno zapomenuté dílo Aloise Jiráska… Jan Hus, ačkoliv byl protestanty prohlášen za reformátora náboženství, ve skutečnosti rozštěpil dosud jednotný katolický národ na sekty postupem vývoje doby. Jan Žižka, bývalý lapka, se nakonec stal vůdcem božích bojovníků, ve skutečnosti rabistů, kteří loupili, vraždili a mučili nevinné, pálili bibliotéky a bořili kláštery, centra české vzdělanosti. Střelný prach a zbraně, dlouhé píšťaly na střelný prach pašovali z Orientu pro husitská vojska Židé. Husité jim za ně platili zlatem z vyrabovaných kostelů, které pak zbořili…“ Podobně se pan doktor pouští do J.A. Komenského, jenž byl prý jako vyslanec v Cařihradu, aby vyzval Turky k tažení do Evropy. Předkem tunelářů dneška byl prý Albrecht z Valdštejna atd.

Pan doktor Jaroslav Lhotka není sám, kdo si představuje pod vlivem náboženského poblouznění, že nešvary současné společnosti jsou způsobeny odklonem od Boha a „jediného pravého“ náboženství.  Ve svém článku však účelově upravuje historii, aby vyhovovala jeho pomýleným představám. Jan Hus byl skutečný vlastenec, reformátor českého pravopisu mimo jiné, jejž používáme dodnes. Po reformě „svaté“ církve katolické západořímské volala v Husově době většina kardinálů vatikánské kurie, kteří též svolali koncil do Pisy r. 1409. Již dříve – před Janem Husem kritizoval poměry v církvi anglický kněz Jan Wyclif. Před nimi oběma však kritizoval svého strýce biskupa básník Francois Villon, abbé, jehož strýc nechal zavřít do lidomorny, až mu vypadaly vlasy a zuby. Katolický biskup odsuzoval k upálení a zneuctění Johanku z Arku, jiný biskup pak odsuzoval k upálení velmistra řádu Templářů spolu se senéchalem… To pro obohacení Filipa Orleánského. Světská moc a sláva katolické církve západořímské vynikla obzvláště za papežství rodu Borgiů, z nichž jedna dáma se dokonce převlékla za papeže!  Netřeba vypočítávat všechny problematické počiny katolické církve, není na to místa v pouhém diskuzním článku. Sluší se však vzpomenout obětí inkvizicí upálených křesťanů, jejichž majetek byl rozdělen mezi církev svatou a panovníka. Např. ve Velkých Losinách si při známých čarodějnických procesech přišel církevní pan inkvizitor na značný majetek. Což teprve proslulý Torquemada!  Jan Hus dosáhl změny poměru hlasů na pražské univerzitě ve prospěch Čechů a to byl snad hlavní důvod nenávisti katolického kléru v Kostnici, kde ho odsoudili přes známé prorokovo: „Nesuď, abys nebyl souzen“! Více než 150 let po Husově smrti zorganizovali katoličtí křesťané v Paříži „Bartolomějskou noc“ která si v ničem nezadala s Hitlerovou „Kristallnacht“, až na to, že byla provedena „bohabojnými“ katolickými křesťany. Centrem české vzdělanosti nebyly kláštery, kde se hovořilo a psalo až do Husovy doby výlučně latinsky. Konečně bohoslužby výlučně v jazyce latinském se v katolické církvi konaly až do druhé poloviny 20. století. Scholastika pěstovaná v klášterech byla zaměřena výlučně k posílení církevních dogmat, jako byla např. teze o neomylnosti papeže, opouštěná též až ve dvacátém století. Otázka kdo byl neomylnější za dvojpapežství nebo i trojpapežství zůstala nevyřešena, stejně jako problém, kolik andělů se vejde na špičku jehly, nad kterým bádali učení mniši v klášterech, jež vydává MUDr. Lhotka mylně za centra ČESKÉ vzdělanosti.

Katolická církev západořímská byla vždy spojena se světskou mocí, preláti pomazávali hlavy monarchů (česky: samovládců alias diktátorů) Zejména v evropské politice byla úzce spjata s rodinou Habsburků, která ovládala Španělsko i Rakousko-Uhersko zvané též Žalář národů. I papežové žehnali zbraním různých armád! Bylo by zajímavé zjistit, zda zlato ukořistěné údajně husity v kostelech nepatřilo původně templářům, nebo jiným povražděným a orabovaným křesťanům i nekřesťanům pobitým v křižáckých válkách, které katolická církev zavlekla i do Čech! V současné době se primas pražský kardinál Duka snaží za pomoci odrodilých klerikálních poslanců obohatit katolickou církev o jakési restituce, které však církev odmítá dokladovat a taxativně určit. Je tomu tak proto, že nároky katolické církve jdou daleko za restituční hranici roku 1948. Dne 16.4.1919 byl přijat tzv. „záborový zákon“, podle nějž měly být konfiskovány pozemky nad 150 ha orné půdy a 250 ha veškerá půdy. Do r. 1937 stačil Pozemkový úřad rozdělit pouze 44 % zkonfiskované půdy. V následujících letech národní tragédie nebylo možno pozemkovou reformu dokončit. Po 2. sv. válce byl ÚNS schválen zákon o revizi pozemkové reformy 11. července 1947. Podle tohoto zákona z roku 1947 byla pak prováděna pozemková reforma, jež se kvůli válce zastavila. Nemůže být řeči o pozemkových nárocích na ornou půdu nad 150 ha, nebo nad 250 ha veškeré půdy podle restitučního zákona. Také jakékoli finanční dary státu katolické církvi, vzniklé z práce současných generací českých občanů, kteří církvi nic nedluží, nejsou na místě. Československá strana lidová, klerikální strana, která kolaborovala 41 let s komunisty prostřednictvím vlád Národní Fronty a převlečená po tzv. „sametu“ do značky KDU-ČSL, působila a působí hájením zájmů cizího státu – státu Vatikán jako pátá kolona v českém národě a její politikové ukrytí dnes ve straně TOP 09 páchají svým bojem o „navrácení majetku církvím“ vlastizradu na českém národě. Za své činy se budou odpovídat.

Všichni rádoby vlastenci hanobící boj Husitů o národní a náboženskou svobodu kálejí do vlastního hnízda. Podobají se těm pohůnkům amerických lichvářů, kteří se snaží očernit Čechy jakýmsi „cikánským holokaustem“ spáchaným prý v pracovním táboře knížete Schwarzenberga v Letech u Písku. Také vydávají nacisty, které pobil navrátilec z koncentráku Kautzinger ze msty za to, že ho tam tito členové NSDAP poslali za oběti řádění revolučních gard po 2. sv. válce – všechny tyto výmysly mají ospravedlnit zotročování českého národa americkými sionisty a ponížit současnou českou společnost jakýmisi smyšlenými vinami. Nesmíme být lhostejní ke špinění velikánů českého národa a k pomlouvání naší minulosti. Každý kdo je ochoten naslouchat pomluvám šířeným Sudeťáky, protože: „On to přece neudělal, jeho se to netýká…“. Ať není lhostejný, protože pomluvy se netýkají živých současníků, ale týkají se národa jako celku a každého z nás! Je známo, že pomník autoru „Velké didaktiky“ postavili v holandském Naardenu cizinci. Byli to právě jezuité, jmenovitě páter Koniáš, kdo pálili české výtisky bible. Jak souvisí takové počínání s českou vzdělaností, ví asi jen MUDr. Jaroslav Lhotka sám. Myslím si, že asi stejně jako upálení přírodovědce Giordana Bruna, nebo donucení Galilea Galileiho zapřít fyzikální realitu!

 

V Ostravě 2.8.2012,  Jiří Poledno