Ztracená generace?

Po historickém „sametu“ většina lidí vítala konec totality s nadějí lepších perspektiv. Velké naděje se nesplnily, došlo k enormnímu zadlužení 1,8 biliónů Kč a k přesouvání zisku 140-200 miliard Kč ročně do ciziny. Ale největší hřích této éry globalizace je destrukce mladé generace.

Ta je vedená k dravému sobectví, neúctě k poctivé práci, čestnosti a ztrátě tolerance ke starší generaci. Poctivá práce byla degradována, což se projevilo kolapsem učňovského školství. Četní absolventi nadbytečných gymnázií a soukromých škol jsou pak často bez práce.

Určitá část mládeže, nezaměstnaná i ta finančně zabezpečená, podléhá alkoholu, drogám nebo gamblerství. Díky špatné hospodářské situaci a žádné perspektivy se značná část mládeže přiřadila k hnutí singles. Jako národ přibýváme jen přísunem migrantů či vysokou reprodukcí cikánského etnika.

Z této beznaděje přibývá sebevražd, především u mládeže (jsme první v rámci EU). Většina dětí se rodí mimo manželství a spolu s nízkým počtem sňatků máme i evropské prvenství v počtu rozvodů. To je zárodek konce euro-atlantické civilizace, která nedokáže udržet tradiční rodinu.

Mládí bývá vždy aktivnější a nebojácnější (Palach, Zajíc), ale po sametu byl počet těch „žalujících“ pochodní třikrát větší. Důvod – rozbití Československa, současná sociální situace a špatný stav společnosti.

Dnešní mládež nevěří na pohádku o všemocné ruce trhu. Náprava mravnosti či ekonomického zaostávání bude úkolem mladé generace. Pro mládí je příznačná láska, optimismus a odpor proti přetvářce. Přímá demokracie jim umožňuje kontrolu moci veřejností s možností referenda a s vyloučením metod jako je omezování stávek, náhubkový zákon apod.

Zázemí jim může vytvořit rodina – základ společnosti za spolupráce všech generací. Spíš než komerční svátek sv. Valentina (třetí pohlaví) je vhodnější svátek rodiny, lásky a věrnosti 8. července.

Vzorem, jak vytvořit podmínky pro mladou generaci, může být Francie, kde se již delší čas věnuje pozornost ženám s dětmi – možnost pracovat na poloviční úvazek, dostatečný počet školek apod. Nový francouzský prezident neposílá lidem složenky, ale začal s úsporami u sebe a své vlády, připravuje redukci vysokých platů manažerů u státních a polostátních podniků.

Závěrem, je třeba vrátit se k zdravému rozumu a životu v souladu s lidskou přirozeností. Ekonomická naděje je spjata se zdravými rodinami a prosperujícím středním stavem – tedy v pracujících občanech, kteří vnímají svou vlast jako domov a jistotu pro sebe a svou rodinu.

 

Mgr. Václav Komárek, Iveta Machová; DSSS Ostrava