Diktatura nebo demokracie

Vraťme se na chvíli do římských dějin, kdy byli první křesťané krutě pronásledováni. Pak dochází k rozpadu římské říše, formuje se křesťanská civilizace a zároveň vzniká elita, která se zaměřuje jiným směrem. Ve středověku získává církev takovou moc, že byla mocnější než stát. Kdo se vzepřel, byl označen za kacíře. Veškerý život politický, hospodářský a kulturní je určován z jediného centra.

Tato analogie je poplatná i současné době – kdo má jiný názor, je extrémista, radikál a zpátečník. Dochází k odporu církev-stát. Začalo to v Anglii, kde zákonem zbavili anglickou církev závislosti na Římě. Je to opět Anglie, která si nenechá diktovat podmínky nejen Říma, ale i Bruselu.

V našich dějinách také existují pro náš stát významné letopočty, a to rok 1620 – Bílá Hora, kdy se kolo dějin zpomalilo a téměř 300 let trvala tzv. doba temna. Rok 1918 – vznik ČSR, kdy jsme byli srovnávání se Švýcarskem. Potom přichází rok 1939 – rozbití ČSR (vznik Slovenského státu) a Protektorát.

Rok 1945 – na příkladu Švédska, Dánska a Velké Británie jsme považovali socialismus za završení demokracie. Pak přichází rok 1968 – rozpad komunistického hnutí a vznik Charty 77, kterou ze 4/5 tvořili vyloučení komunisté. Po „sametu“ v roce 1989 byla mnohými za dovršení demokracie považována US civilizace. Základ soužití se rozpadá, zločinec je nevinný, noviny mají senzaci a vracíme se zpět do džungle. Západní civilizace si již neříká křesťanská, nýbrž judeo-křesťanská a opětně odsuzuje své kořeny.

Evropské elity pro změnu vytvoří stát nad státy a chtějí integrovat Evropu. Evropský parlament se usnesl, že kdo smýšlí jinak, dostává nálepku extrémista. Stejnou jako masový vrah Breivik. Elity neplatí daně, zato přerozdělují, což je příležitost k vyvádění peněz. Elity lidem přikazují bez ohledu na to, zda lidé souhlasí či nesouhlasí. Proti tomuto státu nad státy nestojí moc demokratického státu.

V našem státě nevládne lid, ale pět nejvlivnějších skupin vedené Dospivou, Tkáčem, Kellnerem, Komárkem a Bakalou. Jejich právníci píší zákony a potom úkolují ministry. Jistá moc se znovu soustřeďuje v rukou stranických špiček, viz poslední případ, kdy vláda přerušila zasedání, aby počkala na rozhodnutí kongresu ODS.  Občas nás hájí Ústavní soud, který ruší diktátorská rozhodnutí odporující ústavním principům.

A tak žijeme ve společnosti, v níž se mísí prvky demokracie a diktatury.

 

Převzato ve zkrácené verzi z časopisu Svědomí č. 5/2012, článek Mgr. Františka Rozhoně z 29.9.2012

 

Zpracoval: Mgr. Václav Komárek, Iveta Machová; DSSS Ostrava