Občané – nevoliči

V současné době se setkáváme s lidmi, kteří neustále na něco naříkají. Jejich nářky se dotýkají politiky, horší životní úroveň, drahé léky, potraviny, špatná vláda apod. Je však nutno uvědomit si, že lidé si za tuto situaci mohou sami. Záleží jen na nás, jaký život chceme žít. Tak to přeci funguje. Proces proměny člověka musí přijít zevnitř a ne zvenčí. Vyžaduje to čas a pevnou vůli, ale je nutné, aby k tomu dospěl člověk sám, nářky mu nepomohou.

Velmi pěkně to vystihl p. Zbela ve své zpovědi, kdo vyhrál krajské volby 2012 – byl to neregistrovaný subjekt jménem PASIVITA. Lidé obecně rezignovali na své základní právo mluvit do politiky, na právo volební. Lenoši zůstali doma, hlupáci si půjdou zanadávat do hospody a dávat rady druhým, že volit je zbytečné.

Čím se liší člověk od zvířete – tím, že myslí a mluví. A člověk se pořád vyvíjí. Berte to tak, že nevolič je malé dítě. Dítě je nemotorné, špatně mluví, bere si vzor z rodičů. Pak vyroste v muže či ženu a připravuje se na další etapu života. Berte proto nevoliče jako malé dítě, které ještě nemá životní zkušenosti – život v realitě. Proto je nutno i k neregistrovaným subjektům takto přistupovat. Oni někteří nevoliči mají problém křivdy a cítí se nedoceněni či ublížení.

Lidé si však doopravdy za mnohé mohou sami. Kolikrát je jim řečeno pozor na zloděje, nedůvěřuj cizí osobě. Teprve až na to doplatí, začnou uvažovat jinak. I to malé dítě si musí spálit prstík, aby pochopilo, že podruhé už to zkoušet nemá.

A tak je to i s nevoličem.

 

Mgr. Václav Komárek, Iveta Machová; DSSS Ostrava