Existuje ještě ohleduplnost?

Chováme se jako ovčané nebo rozumní lidé? Nevšimli jste si, že nás nasírají média, politici i kolegové? Měli jste někdy možnost toho slovně napadeného slyšet, že ihned děláme předčasné závěry?

Je to tak jednoduché někoho napadnout, že je podvodník, lhář, zloděj apod. Uvědomme si, že každá mince má dvě strany. Každý, kdo šíří pomluvy, vždy něco sleduje – osobní zájem, závist, ventiluje svou neschopnost, a když dochází argumenty, o to se zvyšuje hlas. Ve většině případů se to týká lidí s omezeným IQ, případně se základním vzděláním či psychicky nevyrovnaných a kteří mají značné ambice, cítí se nedocenění či ublížení, a začínají tak být problémoví pro skupinu a společnost.

Za své dlouholeté pedagogické praxe jsem si ověřil u svých žáků, že je to v nich samotných. Žáci neplnili zadané úkoly, a to buď proto, že na to neměli nebo jednoduše byli líní. Proto jakýmkoliv jiným způsobem chtěli na sebe upozornit a začali se předvádět, a to tak, že nakonec museli být vyloučeni ze školního kolektivu. Obvykle to začíná v pubertě a začíná je to táhnout od toho, co je učili rodiče či ve škole. Chápeme, že to může být touha po nezávislosti. Avšak aby se z dítěte stal zodpovědný dospělý, musí, obrazně řečeno, přesednout z místa spolujezdce na místo řidiče a naučit se jet po záludné cestě života.

Malé děti mají sklon posuzovat věci kategoricky – dobře nebo špatně. Tato schopnost jim pomáhá, aby měli zdravý úsudek. Dospělí už to tak ale nevnímají. Proto zůstaňme klidní, kdykoliv narušení jedinci něco říkají. Zkuste, aby během hovoru tato osoba přišla s nějakým návrhem a nechte jim čas si to promyslet. Vzpomínám si, že jako vojákům základní vojenské služby nám bylo sděleno, že velitel má právo udělit trest až po 24 hodinách. Jistě chápete, že to mělo ten důvod, aby velitel nejednal a netrestal v afektu.

Psychologové vnímají tento trend. Mnoho mladých lidí vstupuje do pracovního procesu s přehnaným sebevědomím. Očekávají rychlé povýšení, ačkoliv svou práci ještě nezvládají. Jsou však přesvědčeni o své výjimečnosti. Jakmile si ale uvědomí, že okolní svět jejich názor nesdílí, položí je to.

Příkladů přehnaného sebevědomí je mnoho ze všech oblastí života. „Já jsem havíř, kdo je víc“, to byl trend populární před několika desetiletími. Dnes je to 25-letý manažer, což jsme mohli vidět i v politice. Kde je sebeúcta, ignorování špatného, každý sebemenší úspěch je oslavován – viz celebrity a politici.

Někteří novomanželé se rozvádí jen proto, že jeden z nich si myslí, že si zaslouží něco lepšího.

Proto buďme nad věcí a řešme věci s rozvahou, rozumem či nadhledem – nejde přeci o život. Nezapomínejme na přísloví „dvakrát měř, jednou řež“ nebo „vyřčené slovo se nedá vrátit“!


Mgr. Václav Komárek, Iveta Machová; DSSS Ostrava