Domovské právo

Ze všech politických stran má pouze politická strana DSSS v programu zavedení domovského práva. A protože se nás mnoho lidí ptá, co to domovské právo je, naší povinností je seznámit se vznikem tohoto práva a koho se týká.

Byl to právní institut neboli příslušnost k obci. Institut domovské právo vznikl v českých zemích v souvislosti se zavedením obecní samosprávy v roce 1899. Zůstal v platnosti i za první republiky a zrušen byl až v roce 1948, kdy občan měl povinnost pracovat, byla zakázána žebrota a potulka, a tím domovské právo ztratilo svůj význam.

Osoba dle domovského práva měla nárok na nerušený pobyt v obci, právo na chudinské zaopatření a zaopatření ve stáří. Na jedné straně bylo domovské právo závazkem obce vůči svému občanovi, na druhé straně bylo nástrojem, jak se zbavit různých přivandrovalců a osob v obci nechtěných. O přijetí rozhodovala pouze obec a proti jejímu rozhodnutí nebylo možné odvolání. Domovské právo osvědčoval tzv. domovský list a evidence se vedla v matrikách obce.

Domovské právo je vztah mezi obyvatelem obce a obcí, který je vydán na základě státního občanství. Dnes je jasné, že si nelze představit řešení solidarity k lidem bez domova, řešení nepřizpůsobivých občanů a plýtvání prostředky sociálního zabezpečení jinak, než přechodem k domovskému právu. Úsporu prostředků na správu či instituce si lze představit převodem povinností na obce (samosprávu), kde pod kontrolou občanů budou se svěřenými finančními prostředky šetřit.

Člověk, který pracuje a výsledky jeho práce mizí v neznámu a on dostává stejné prostředky bez ohledu na výkon, ztrácí motivaci a zájem. Jestliže dostane dotace podle toho, jak vyplní dotazník, potom se soustředí pouze na dotazník a lobbismus v místě. Právě to vede ke korupci a prostor dostávají lidé jako zastupitelé, protože občan volí toho, kdo uplácí, nikoliv hospodáře. Proto je nutné, aby obce z vlastních daní zatáhly občany do řešení problémů obce. Ale pozor! Obecní samospráva by měla mít moc aplikovat či neaplikovat státní rozhodnutí, jako např. solární panely, hrací automaty aj. Dosud se obcí nikdo neptal a obce neměly pravomoc zakročit. Obec musí zasahovat i do stavebního řízení velkého charakteru a jiných aktivit.

Domovským právem občan nabude jistoty, že se o něj obec postará v případě potřeby (ubytování, kupóny na potraviny v místních obchodech). Nepřizpůsobiví občané se nebudou moct potulovat a usadit se kdekoliv, protože jinak nic nedostanou.

Zvýšení pravomoci samosprávy včetně samofinancování již bylo uplatněno a vyzkoušeno. Právě zvýšení sociální starostlivosti za nižší náklady je výhodné pouze v obci. Okamžitá zpětná vazba od občana k představitelům obce může řešit mnoho věcí přímo. Proto je produktivní přesunout tuto agendu na obce. Uvědomme si, že obecní programy jsou přirozené a týkají se věcí, které občané znají.

Obci je nutno dodat tzv. vzorový předpis či obecní ústavu, která bude obsahovat podstatné věci, jako je rozdělování daní, referendum, přímá volba starostů apod. Tato ústava sice musí odpovídat zákonům, ale obec bude mít dostatek prostoru pro nakládání s prostředky obce dle vůle občanů. Obce jsou schopné se dohodnout a hledat nejvhodnější řešení.

Se zavedením domovského práva, které je součástí sociálního programu DSSS, se odstraní značná část problémů. Je třeba si uvědomit, že zde existuje 500 organizací zabývajících se touto problematikou, tyto instituce zrušit a rozdělit značné finanční prostředky mezi obce, když se jedná v podstatě o miliardy. Chápeme, že se to pseudohumanistům nebude líbit, ale jsou to finanční částky od pracujících a ne bezdomovců. Tyto organizace mohou pracovat dál za své nebo z darů. Anebo jejich činnost převezmou církve (mají to jako poslání), protože na to mají (viz církevní restituce).

Proto věříme, že podpoříte DSSS v parlamentních volbách, abychom získali dostatek hlasů (mandátů) pro zavedení domovského práva.

Mgr. Václav Komárek, Iveta Machová; DSSS Ostrava