DALŠÍ RASOVĚ MOTIVOVANÝ ROZSUDEK NA SVĚTĚ

V minulých dnech spatřil světlo světa další rasově motivovaný rozsudek, svědčící o pokračujícím  zotročování českého národa  předstíráním ochrany menšin. Jde o případ  občana z Chotěbuzi.

Chotěbuz je obec,  tvořená vesměs rodinnými domky, roztažená na kilometry hlavně kolem dvou nebo tří silnic. V posledních letech bylo několik domů vykradeno. Když byli obyvatelé v práci, přijeli zloději v autě z Karviné, nebo nedalekého Českého Těšína, vykradli usedlost a odjeli. Policie toho mnoho nezmohla – nemůže hlídat kilometry silnic a čekat, až se zloději objeví. Ti si samozřejmě dávají pozor, aby udeřili rychle a nečekaně. Tak se případy neobjasněných krádeží utěšeně množily.

Jednoho dne si vybrali příslušníci preferovaného etnika k návštěvě dům pana Šebesty, ležící  kousek stranou o samotě asi 150m od nejbližších domů. Jak na něho přišli? To nikoho nezajímá- asi na něj narazili čirou náhodou při automobilových toulkách přírodou. V osudný den však byl majitel uvnitř. Zbytek je znám z mediálních verzí. Pan Šebesta střelil při ochraně sebe a svého majetku z kuše jednoho z nezvaných návštěvníků tak nešťastně, že to nepřežil. Protože se jednalo o cikány, byli zloději „politicky korektně“ prezentováni veřejnými sdělovacími prostředky jako „SBĚRAČI KOVŮ“. Proti takovým „sběračům kovů“ najímá např. firma Arcelor Mittal hlídací agenturu, která je při zadržení předává Policii ČR. Pan Šebesta pak dostal od soudu trest 10 let nepodmíněně! Jde o další příkladný a výstražný trest namířený proti českému etniku. Jaký to rozdíl proti cikánu I. Demeterovi, který zabil pěstí Čecha kvůli cigaretě- ten odešel od soudu s pouhými dvěma roky! To však není první do nebe volající rozsudek tohoto typu. Již za „doby nesvobody“ vynesl bolševický soud podobný rozsudek. Tehdy pardubický magistrát nastěhoval do nově postaveného sídliště v Rybitví 100 cikánských rodin. Tou dobou se vydal na taneční zábavu do kulturního domu v Rybitví mladý muž z Pardubic, který se právě vrátil z vojny. Před kulturním domem k němu přistoupili dva cikáni ve věku 16 a 17 let a chtěli po něm cigarety.  Když řekl, že nekouří, mladší z nich ho chytil za ruce a starší ho podřízl břitvou. Za tuto vraždu dostal tehdy starší 3,5 a mladší2,5 roku. ( a jestli nezemřeli, žijí šťastně dodnes…)

To jen k ilustraci, že komunističtí soudruzi soudci nebyli o nic horší, než ti současní.

Soudci, ale i vyšetřovatelé tvoří v případech cikánského násilí proti etnickým Čechům semknutou frontu. V tom jim vydatně pomáhá tisk a televize. Je obecně známý a mediálně neustále vděčně připomínaný osud malé Natálky z Vítkova. Čtyři mládenci, kteří zapálili dům se squattery, aniž by hodlali popálit dítě, vysloužili si od soudce Studničky dvacetileté tresty. Když byl soudce Studnička po nějaké době nalezen mrtev ve svém domě, vymysleli si vyšetřovatelé pro veřejnost vysvětlení, že byl podkousnut vlastními jezevčíky. To aby snad někoho nenapadlo, že se v něm mohlo pohnout svědomí v souvislosti s příkladnými tresty ve vítkovské kauze. Nikdo z novinářů však nevzpomene kauzu vraždy mladistvého skina Hejdánka, kteráho zastřelili z okna bytu dva cikáni- tchán a zeť, kteří se tam nacházeli. Ti házeli vinu jeden na druhého a odešli od soudu svobodní! Díky příkladné spolupráci vyšetřovatelů a soudců nedošlo k bezpráví na příslušnících menšiny! Radujme se, veselme se, orgány činné v trestním řízení jednají vždy politicky korektně a v zájmu spravedlnosti. Tak, jako na příklad ve známém případě vězně svědomí Vlastimila Pechance, který byl odsouzen za vraždu cikána, kterou nespáchal. Ochraňování práv menšin se stalo v ČR dobrým byznysem pro parazity na skomírajícím národním hospodářství. Toto parazitování je průvodním jevem degenerace funkcí státu a mrzačení demokracie.

Jiří Poledno, Ostrava