Naděje umírá naposled

Potkali jsme mnoho zdravých, inteligentních a společenských lidí, kteří navenek vypadají šťastně a spokojeně, ale uvnitř je tíží pocity zoufalství a zklamání. Říkají, že by si na život nesáhli, přesto nevidí důvod, proč žít dál.

Mnozí také mají podobné pocity a někteří z nich přemýšlí nahlas o sebevraždě, případně se o ni již pokusili. Psychologové poukazují na to, že velká část, která se o sebevraždu pokusila, nechce ukončit svůj život, chce jen ukončit své trápení.

Sebevražda je ale trvalým řešením dočasného problému. Tento syndrom neboli souhrn příznaků se táhne již od roku 1989, když svůj život ukončilo odhadem přes 50 000 lidí, což představuje větší okresní město.

Je nutné si uvědomit, že některé okolnosti nejdou změnit, jako např. nemoc, rozpad manželství, ztráta zaměstnání či nespokojenost s politickou scénou. Ale i v těchto případech něco změnit můžeme – svůj pohled na svět. Když se naučíme žít s tím, že situaci nemůžeme změnit, existuje určitá pravděpodobnost, že se na věci budeme dívat pozitivněji a tím hledáme způsob, jak svou situaci zvládat. To povede k tomu, že budeme mít do určité míry pod kontrolou to, co se nám zdá být nekontrolovatelné.

I pomoc existuje. Uvědomte si, že jsou zde lidé, kterým na vás záleží, kterým váš život není lhostejný, tj. rodina, přátelé. Pokud se potýkáte s duševní nemocí (depresí), nemusíte se za to stydět. Každý ji může dostat a také se z ní vyléčit. Hlavně nezapomeňte, že existuje naděje, která umírá naposled.

Stejně tak to je i v politice, která ovlivňuje náš život. Proto musíme odstranit tuto příčinu a ne volit politiky, kteří nám byli naservírovaní uplaceným mediálním tlakem.

Jedna z těchto nadějí pro občana je politická strana DSSS.

Mgr. Václav Komárek a Iveta Machová,  DSSS Ostrava