Populismus

Populismus je francouzský literární směr 20. a 30. let 20. století, soustřeďující pozornost na život. Tento termín může označovat dva opačné jevy. Ve smyslu politického myšlení i politické praxe. Jeden populismus je hodný pohrdání a druhý prospěšný a nutný pro udržení svobody a dalších podmínek potřebných pro normální slušný život.

 Ten první je populismus založený na pohrdání obyčejnými lidmi, kteří nepatří k „elitám“. Je pro něj typické, že se lidu dovolává, ale nikdy mu nesvěří žádnou významnou pravomoc. To znamená, že nejvíc nenávidí přímou demokracii – referendum. 

„Buranský“ populismus vychází z přesvědčení, že i když lidé dělají chyby, jsou v zásadě schopni rozhodovat sami o svých záležitostech. To znamená, že vláda je pro občany a má být občanům podřízena. A ne naopak. Občan má možnost posoudit, co má vláda dělat, aniž by musel řešit technické detaily. Jediný důvod vzniku parlamentu je technický – bylo by příliš obtížné shromáždit lid na jedno místo a nechat ho hlasovat.

Zde se názory „buranů“ liší od názoru „elit“ a ukazuje se, že burani měli a mají pravdu – viz evropské dějiny.

Věci, zvyky, instituce a způsoby chování nepotřebují žádné morální a filozofické ospravedlnění. To, že fungují a lidé jsou s nimi spokojení, je dostatečné a nejlepší.

Nejsme materiálem pro experimenty. My „burani“ jsme majiteli své země a my víme, co je pro nás dobré. Vzdělané lidé na ministerstvech platíme, aby dělali, co jim řekneme, a jestli se jim to nelíbí, ať si své záměry realizují za vlastní peníze jinde.

Stát založený na takovém populismu je pevný, nepodléhá dekadenci, dokáže se ubránit nepřátelům a umožňuje svým občanům žít svobodně, důstojně a v dostatku.

Proto je tento „buranský“ populismus pro nás důležitý, zvláště v dnešní době rozkladu národní sounáležitosti, výpadku kolektivních hodnot (věrnosti, loajality, ctění tradic), který vede k nemorálnosti, sobectví, lžím, podvodům a pomluvám.

Již jistě chápete, proč je Dělnická strana sociální spravedlnosti takzvaně populistická a extrémistická.

 

Mgr. Václav Komárek, DSSS Ostrava

 

Zdroj: internet